Své znalosti uplatnili čeští žáci především v oblasti komunikace v angličtině, která se na celý týden stala jejich denním chlebem. Našim deváťákům totiž dělali společnost slovinští žáci druhého stupně, a přestože byli někteří i o dva roky mladší, v angličtině jim byli víc než rovnocennými partnery. Angličtina se zde totiž vyučuje již od první třídy.

Co se týče výuky, nebyla to jediná odlišnost, se kterou se naši žáci setkali. Upřímně je vyděsil absolutní zákaz používání mobilních telefonů ve škole, a to i na školních akcích, kdy slovinští žáci museli na počátku výletu vyučujícímu odevzdat svá mobilní zařízení do připraveného odpadkového pytle. V tu chvíli pocítili velký vděk, že jsou českými žáky, nikoliv slovinskými. Jedním dechem však přiznali, že díky tomuto opatření si žáci mezi sebou více povídali. A vztahy mezi tamními žáky napomáhá utvářet také společné stolování v průběhu celého dne – slovinští žáci z celé školy se totiž schází i na společné svačiny, které jim škola zajišťuje. Celkově jde o podobný systém stravování, který u nás známe z mateřských škol.

Přestože styly výuky jsou si v obou zemích velmi podobné, v porovnání s oběma našimi budovami, Alešovou i Bavorovskou, v Lublani probíhala výuka ve výrazně modernějších prostorách – místní škola totiž nedávno prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Naše žáky např. zaskočily židličky v učebně výtvarné výchovy ve tvaru květinového stonku s okvětními lístky jako sedátkem, které podporují správné sezení. Nejeden náš žák z ní spadl, než přišel na to, jak se na zdánlivě vachrlaté stoličce udržet.

Po celý týden se však naši žáci procvičovali především v samostatnosti. S návštěvou partnerské školy byl spojen také bohatý doprovodný program a ať už šlo o jeho naučnou část nebo zábavnou, za jednotlivými body zájmu celá výprava cestovala veřejnou dopravou, a tak bylo nutné držet se časového harmonogramu. Všichni žáci jej po celou dobu pobytu dodrželi do puntíku, ať už se vraceli z koupání v aquaparku, prohlídky ZOO nebo muzea iluzí. Důvěru v zodpovědnost, která v ně byla vložena, nejenže nezklamali, ale dokonce hodnotili jako jeden z největších přínosů pobytu – oceňovali zejména míru volnosti, se kterou měli možnost naložit dle svého uvážení tak, aby si akce užili na maximum.

Nápomocni jim v tom mnohokrát byli i „obyčejní“ obyvatelé Lublaně, kteří s našimi žáky v jakékoliv situaci bez problémů mluvili anglicky napříč generacemi i postavením. A bez povšimnutí nezůstalo ani zjištění, že tak Slovinci činili nadmíru ochotně a k našim žákům se chovali velmi přátelsky a mile. A za to, že naši žáci přežili i bez fyzického strádání, nevděčí jen školnímu stravování, ale také lokálním řetězcům rychlého občerstvení a čínským polévkám. Že by se však domů vrátili s nějakým dekem navíc, ale nehrozilo, energetický výdej byl totiž po celý týden značný. Však posuďte sami.

Žáci absolvovali pěší prohlídku města, Lublaňského hradu i přírodovědného muzea, podnikli exkurzi do jeskyně Vilenica, navštívili Piranská soliska i jezero Jasna v Krajnske Gore, a dokonce vystoupali k nejvyšší hoře Slovinska Triglav. Kromě již zmíněné procházky po ZOO a plavání v aquaparku řádili ještě v místním herním centru na laser game a bowlingu, kde ocenili neskutečný počet drah (18!) i atmosféru, kterou utvářely audiovizuální projekce, hudba a světelné efekty. Zážitkem také byla návštěva kina, kde se žáci opět procvičili v angličtině – v původním znění se slovinskými titulky zhlédli nejnovější „marvelovku“ ve 3D – Strážci Galaxie: Volume 3.

Zážitků byla opravdu celá řada a je těžko vybrat ten top, na kterém by se shodli všichni. Na čem se ale shodnou bez zaváhání je fakt, že tento pobyt stál opravdu za to, přestože cesta tam a zpět linkovým autobusem bez možnosti vystoupit z něj byla náročná, stejně jako spánkový deficit, který z nočního cestování vznikl. Všechna tato dočasná nepohodlí stejně jako deštivé počasí, které provázelo podstatnou část pobytu, byly přebity jedinečnými zážitky, zkušenostmi a poznáním.

Filip Marek

Fotogalerie